Sbor dobrovolných hasičů Loket

První z představovaných žebříků byl dle dostupných informací postavem pro čínského zákazníka a to již v roce 1957. Jednalo se o klasický požární automobil na speciálně vyvinutém těžkém šestikolovém podvozku německého výrobce Kaelble, typ KDV 631. Vozidlo mělo prodlouženou kabinu pro šest osob, v přední části nad nárazníkem bylo namontováno čerpadlo a co se požární nástavby týče, tu zhotovil známý výrobce výškové techniky, rovněž německá firma Metz. Označení tohoto rekordního automobilu bylo DL 60+2, tedy automobilový žebřík s maximálním dosahem 62 metrů. Zajímavostí žebříkové sady, která se v pracovní poloze kotvila provazy, byla vyjma dostupu jakási obdoba dnešních výtahů na této požární technice. Na žebříku DL 60+2 se však ,,výtahový“ koš nepohyboval na horní hraně sady, ale jezdil po lanech, poháněných navijákem z točny pod žebříkovou sadou! Výtahový koš speciální konstrukce byl určen pro dvě osoby. Postup uvedení lanového pojezdu do chodu byl poměrně jednoduchý. Po příjezdu na místo se ze spodní strany sady odejmul koš, z navijáku byla uvolněna lana, která se upnula do speciálních závěsů na horní části resp. na posledním dílu žebříkové sady a následném základním ustavení žebříku za pomoci vzpor typu H a po ukotvení vztyčené sady lany se mohlo začít jezdit. Jak takové zařízení fungovalo, se přesvědčíte ve fotogalerii. Dnešním pohledem se toto řešení jeví jako více než neobvyklý počin, ale tehdy to jinak nešlo, neb první automobilový žebřík s košem či klasickým výtahem se objevil o mnoho let později. Když si představím šlapat po svých do šedesátimetrové výšky ještě třeba s dýchacím přístrojem na zádech, není to ten nejideálnější pocit. Každopádně tento žebřík byl dle dochovaných fotografií pěkným a hlavně unikátním požárním automobilem. Jakýpak asi je jeho osud…

Druhý automobilový žebřík je poměrně stejným vozidlem, jako DL60+2 pro Čínu. Tento byl však vyroben pro hasiče tehdejšího Sovětského Svazu a to konkrétně pro požární sbor města Moskvy a druhý pro požárníky kosmického střediska Bajkonur. Oba byly dodány do SSSR v roce 1969, tedy 12 let po čínském zázraku výškové techniky. Jako podvozek byl opět použit těžký třínápravový automobil Kaelble, tentokrát však typ KDV 4000-Z s rozvorem 5000 mm. Jeho srdcem byl dieselový osmiválec do V o síle 400 koní. Tento velmi robustně vypadající automobil a to zejména díky mohutné hranaté prodloužené kabině pro osádku 1+5 měl celkovou hmotnost 30 tun a i jeho délka byla úctyhodná, měřil celých 12 000 mm! Na hřbetě vozu byla namontována již známá sedmidílná žebříková sada DL 60+2 s lanovým výtahem. O moskevském žebříku se mi podařilo zjisti, že byl v činné službě ještě v roce 1995, o bajkonurském nevím téměř nic.

Ještě drobnost k výrobci podvozku, tedy firmě Kaelble. Její vznik se datuje již od roku 1895. V sousedním Německu byla tato značka po mnoho let synonymem pro těžkotonážní a speciální nákladní automobily. Firma dokonce vyrobila i obojživelný náklaďák! O jednom jejím produktu jsem již na našem webu psal, na článek o speciálním letištním práškovém hasícím automobilu. V současnosti je značka Kaelble de facto již zaniklá. Stalo se tomu po finančních problémech a ztrátovosti výroby. Dnes bývalý Kaleble vyrábí speciální bagry, které jsou na trhu prodávány pod jménem Terex.

Jak se vám tato historická výšková technika líbí? Mně osobně velmi a to zejména žebřík pro Čínu. Z tohoto vozu přímo sála elegantnost, poplatná době jeho vzniku. Takový automobil dnes neuvidíte, tím však nechci říct, že současné požární automobily nejsou vzhledově hezké, jsou prostě jiné.